Tohle povede ke zruinování celého ekonomického systému! Markéta Šichtařová zcela zásadně ke koronaviru a dění kolem. Zmíněni Hrušínský a další

15. 3. 2020 17:58

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Postiženi jsme úplně všichni, padni komu padni, jen někdo víc a někdo méně. Chtít něco získat na úkor druhých, chtít si udržet tržní podíl na úkor jiných – to není nic jiného než chtít destrukci cizího úspěchu namísto vytváření vlastního úspěchu. Podle Markéty Šichtařové neexistuje nic jako „morální právo“ na kompenzace ztrát vzniklých v důsledku opatření proti šíření koronaviru. Uvažování v intencích, že „každý by měl dostat, kolik potřebuje“, nutně musí vést ke zruinování celého ekonomického systému.



Tohle povede ke zruinování celého ekonomického systému! Markéta Šichtařová zcela zásadně ke koronaviru a dění kolem. Zmíněni Hrušínský a další


 

Foto: Hans Štembera
Popisek: Ekonomka Markéta Šichtařováreklama

Když sledujete, co se děje v Česku, kde vláda vyhlásila na 30 dnů nouzový stav, v Itálii, kde má pandemie už více než patnáct set obětí na životech, v Německu, kterému podle kancléřky Angely Merkelové hrozí, že nakaženo bude mezi 60 a 70 procenty obyvatelstva, ale i jinde v Evropě a ve světě, co vám připadá ze všeho nejpodstatnější, ať už z ekonomického nebo neekonomického pohledu?

Anketa

Má opozice pravdu, že Babišova vláda selhala při shánění roušek a respirátorů?

12%

Nemá

88%

hlasovalo: 4150 lidí

Pokud jde o ekonomickou stránku věci, důležité je nedívat se na situaci fatálně. Finanční trhy jsou svým způsobem v daném okamžiku hrou s nulovým součtem. Když někdo prodává, jiný kupuje, co je prodáváno. Peníze se pouze a jen přesouvají z jedné hromádky na druhou. Potud asi vše jasné. Ale mnoho lidí má pocit, že to platí jen u některých transakcí. Že když třeba propadá cena akcií, nemůže z toho těžit nikdo. A přeci i na takovou situaci se dá hledět ze dvou stran. Když propadá cena akcie, chudne ten, kdo ji dosud vlastnil, ale potenciálně bohatne ten, kdo ji teprve hodlá koupit. Když ekonomika zamrzá a padá volným pádem do – dlouho avizované – recese, řada firem má potíže s likviditou i odbytem a řada zaměstnanců se třese o práci. A přece to má i druhou stránku věci. Ve stejný okamžik jsou likvidovány takzvané zombie firmy, neproduktivní skořápky přežívající na transfuzi uměle levných peněz, a uvolňují tím dosud vázanou pracovní sílu, která zoufale chyběla ve společnostech efektivnějších. Když praskají bubliny na finančních trzích, chvíli to bolí, ale ekonomika jako celek se uzdravuje.

Anketa

Kdo podle Vás udělal pro boj s koronavirem prozatím nejvíc?

Andrej Babiš - premiér

70%

Vladimír Dlouhý - šéf Hospodářské komory

0%

Jan Hamáček - ministr vnitra

1%

Rastislav Maďar - epidemiolog

0%

Jana Maláčová - ministryně MPSV

0%

Tomáš Prouza - šéf Svazu obchodu

3%

Roman Prymula - epidemiolog, náměstek MZ

21%

Adam Vojtěch - ministr zdravotnictví

5%

Ursula von der Leyenová - předsedkyně Evropské komise

0%

hlasovalo: 20675 lidí

V dnešním tisku se píše o stávajícím dění na finančních trzích jako div ne o katastrofě. Některé burzy kolabují a je to popisováno jako selhání centrálních bank či vlád. Ale já jsem přesvědčená, že to je chybný pohled. Nesmyslně depresívní. Ano, je to pro daný okamžik pro mnoho investorů i firem velmi těžce řešitelná situace. Ale realita je taková, že globální ekonomika se v těchto hodinách vrací ke své dlouhodobé rovnováze. Z velmi dlouhodobého nadhledu se ozdravuje. Pandemie COVID-19 je pouze a jen rozbuškou. Kdyby nepřišla, přišla by rozbuška jiná. Fakt, že bubliny prasknou a svět se zřítí do recese, byl signalizován již dlouhé měsíce. Berme situaci nikoliv jako depresívní. Berme ji tak, že pandemie pouze prořízla chronický vřed a hnis se valí ven v podobě padajících akcií, oslabující koruny, oslabujícího eura či třeba ropy. Pouze tento proces je schopen zajistit, že v řádu dalších měsíců se ekonomika může vrátit k růstu, a to mnohem zdravějšímu – neuděláme-li zásadní hospodářskou chybu.

V kamenných obchodech kolabují přetížené prodavačky, online supermarkety hlásí tržby srovnatelné s vánočními nákupy. Premiér Andrej Babiš ve čtvrtek v přímém přenosu v hlavních televizních zprávách vyzval veřejnost, aby nepanikařila a přestala si dělat přehnané zásoby potravin. Prohlásil, že ani v případě karantény v Česku nenastane situace, že by jich byl nedostatek. Lze to brát tak, že garance dostatku potravin je jednou z mála jistot, které v této rozbouřené době máme?

Garantováno není nikdy vůbec nic. Zpohodlněné lidstvo podlehlo falešnému dojmu, že něco garantovat lze. Třeba nějakou minimální úroveň blahobytu. Ale že na nás nespadne meteorit, nám taky nikdo negarantuje. To, zda potravin bude, či nebude nedostatek, je čistě a jen nepřímou úměrou míry paniky. Nicméně pokud se vláda bude chovat racionálně – a zatím se až na nějaké vcelku podružné kiksy víceméně racionálně chová – tak obchody s potravinami ani lékárny nezavře, nezastaví zásobování a nezavře výrobní potravinářské podniky. A to by znamenalo, že potravin sice může být méně, protože je lidé budou skupovat, ale nikoliv že nebudou.

Politolog Jan Kubáček vyjádřil zklamání nad tím, že Evropská unie před koronavirem strčila hlavu do písku, neschopná jakkoli pomoci, takže každý evropský stát řeší nastalou situaci po své ose a originálními recepty. Naopak bývalý prezident Václav Klaus nad tím, že EU nic nedělá, vyjádřil potěšení, protože kdyby se do něčeho pustila, bylo by hůř. Představitelé EU se zmohli alespoň na to, že vyjádřili nesouhlas s tím, že americký prezident Donald Trump ohlásil bez konzultace s nimi třicetidenní zákaz veškerých cest do USA ze zemí schengenského prostoru. Neměli bychom ale v tak kritické a složité situaci čekat akčnější vedení EU, když v dobách klidu nám mluví skoro do všeho?

Já mohu jen souhlasit, že zaplaťpámbu, že EU nic nedělá, protože kdyby dělala, umím si představit, že by to vedlo jen ke zhoršení situace, protože by kupříkladu mohla zakázat zavření hranic a podobně. Jakákoliv centrální entita z logiky věci nemůže mít tak silnou motivaci zvládat situaci jako entita národní nebo lokální.

Jinak nutno říct jednu věc. Evropská unie si při vzniku definovala tři filozofické principy, na kterých stojí. A to jsou volný pohyb osob, pracovní síly a kapitálu.

Volný pohyb osob už neplatí, protože v podstatě padl Schengenský prostor a hranice se zavřely.

Fotogalerie: - Vymetený Hrad i podhradí

Všichni se bojí nákazy koronavirem. Pražský hrad u...

Areál Pražského hradu je uzavřen

Paní, co nabízela obědy u jedné z restaurací v pod...

Domy na Pohořelci

Schody z Loretánské na Úvoz

Zelepené dveře na Zámeckých schodech

Volný pohyb pracovní síly neplatil pořádně nikdy, protože mnohé země dělaly vše pro to, aby svůj národní trh ochránily – typicky Francie cíleně likvidovala pracovní sílu z východní Evropy. No a dnes, po zavření hranic, neplatí tuplem.

Volný pohyb kapitálu sice ještě teoreticky platí, ale ten taky měl s Evropskou unií společného nejméně, protože platil už předtím. Kapitál příliš nezná hranice. A pokud bude potřeba zachraňovat třeba Itálii, která je kousek od kolapsu, reálně hrozí, že bude například dočasně zrušena směnitelnost italského eura za eura jiná podobně, jako tomu bylo na Kypru. Neříkám, že se to stane, říkám, že je to představitelné. Tím by padl i poslední definiční atribut EU. Tak o čem se tu vlastně ještě bavíme?